První bezpečná zmínka o Vidimi pochází z roku 1318, tehdy je připomínán blíže neznámý Půta z Vidimi. Roku 1352 je zde již doložen farní kostel, patřící do Mělnického děkanátu. Nejpozději od konce 14. století Vidim patřila k hradu Houska v držení Berků z Dubé. Při dělení berkovského majetku roku 1403 Vidim připadla k hradu Čap. V 15. století ves drželi příslušníci vedlejších větví rodin Lobkoviců a Smiřických. Od roku 1502 Vidim vlastnili Hrzánové z Harasova, kteří později koupili rovněž blízký hrad Kokořín. Roku 1572 se v rámci hrzánovského panství Vidim stala samostatným statkem s tvrzí či zámečkem, od té doby její význam trvale rostl. Roku 1610 nebo 1611 se Vidim navrátila do rukou Berků z Dubé, ti o ni ale záhy přišli při pobělohorských konfiskacích. Roku 1620 ve vsi propukla selská rebelie, během níž shořel zámek včetně vesnice. Roku 1623 zkonfiskovanou Vidim, tehdy již centrum poměrně významného panství, získal Albrecht z Valdštejna a připojil ji ke svému severočeskému dominiu. Po Valdštejnově smrti roku 1634 Vidim spolu s Kokořínem dostal generál Jan Böck, jeho potomci ji pak drželi až do roku 1700 (tehdy byla část Vidimi oddělena). Během třicetileté války byla Vidim částečně zpustošena a v následujícím období byla dosídlována německými osadníky. Roku 1743 Vidim koupil hrabě Sweerts-Sporck, od roku 1807 panství vlastnili Ahrenbergové. Po nich se jako majitelé vidimského zámku a velkostatku vystřídali ještě Černínové z Chudenic (od roku 1884) a velkoprůmyslník Theodor Grohmann (po roce 1904).
Hlavní dominanta vesnice i okolní krajiny, je farní kostel sv. Martina, situovaný na severní straně návsi. Dnešní pseudogotický kostel z roku 1878 s vysokou věží a polygonálním presbytářem nahradil starší gotický, raně barokně přestavěný kostel se samostatnou zvonicí. Před kostelem je dvojice barokních soch - sv. Augustina a sv. Anny z doby okolo roku 1740.